V minulém článku jsem psala o ponožkové přízi zahraniční, teď  se rozepíšu o ryze českém výrobku firmy Vlnap Nejdek. Sportivo, nebo také Unipo, byla vůbec první ponožková příze, kterou jsem zakoupila a objevila kouzlo, jaké umí vytvořit samovzorovací příze.

Když jsem na obrázku výrobce viděla,

V článku o sešívání svetrů jsem psala o "značítkách", která používám ke zvýraznění řad pro lepší přehlednost pleteniny. Vývoj této drobné nezbytnosti stále probíhá a teď nabízím k okopírování a pro ty, co si nelibují v samovýrobě všeho doma na koleni,  v internetovém obchůdku "U jehlic a klubíček" i k zakoupení první fungující značítka.

Značítka, která nyní nabízím

Při sešívání dílů upleteného svetru jsem často propadala vzteku a beznaději. Kromě toho, že jde o činnost nekonečně nudnou a zdlouhavou, protože je potřeba sešít v ruce všechny švy docela hustým stehem, stačí také trocha nepozornosti a musíte všechno vypárat a sešívat znovu, protože někde vynecháte řadu, či očko a díly se posunou a všechno je špatně. Kdo to někdy dělal, ví o čem mluvím a ačkoli

Ponožkové příze od firmy Lamberti jsou třešničkou na ponožkovém pletacím dortu. S rozechvěním jsem kupovala první klubko za asi 360Kč a říkala si, jestli si za to ruce neurazím. Tolik peněz za 10 deka vlny... Ale nejde zase o tak špatnou investici.

Negativa

Moje babička pletla ponožky. Zásobovala nás jimi průběžně celý rok. Byly z chemlonu a nedaly se nosit, protože příšerně kousaly a škrábaly i přes jiné ponožky a hrozně se v nich potily nohy. Navíc měly takovou divnou špičku, která tlačila v botě a vůbec byly tak nějak k ničemu.  

Zato byly doslova nezničitelné. Mohli jste v nich chodit třeba po štěrku a díra se v nich neudělala. Ve