Jak mě dostaly ručně pletené ponožky

Moje babička pletla ponožky. Zásobovala nás jimi průběžně celý rok. Byly z chemlonu a nedaly se nosit, protože příšerně kousaly a škrábaly i přes jiné ponožky a hrozně se v nich potily nohy. Navíc měly takovou divnou špičku, která tlačila v botě a vůbec byly tak nějak k ničemu.  

Zato byly doslova nezničitelné. Mohli jste v nich chodit třeba po štěrku a díra se v nich neudělala. Ve snaze je nějak odrovnat, jsem zkoušela lecos. Nakonec zabraly sirky, ale zase to příšerně smrdělo. Ležely tedy ve skříni a na nohy jsem je natahovala pouze, když měla babička přijet na návštěvu, abych jí udělala radost.

Doma pletené ponožky se pro mě staly symbolem něčeho, co opravdu mít nemusím. Změna nastala až s mým příklonem k pletařské vášni. Vyrobit ponožku s použitím pěti krátkých jehlic a klubka vlny mi najednou připadalo jako meta, kterou nutně potřebuji zdolat.  Ne, že bych po hotových ponožkách nějak zvlášť toužila, ten pocit nohy v mraveništi z dětství byl pořád docela živý, uspokojení mi ale přinášela představa, jak klidně sedím a  v rukou se mi hbitě míhá pět kovových tyček.

Zakoupila jsem tedy sadu ponožkových jehlic číslo čtyři a jala se zpracovávat klubko akrylu. Výsledek byl celkem uspokojivý - na prvotinu.

Také jsem objevila svět současných ponožkových přízí. A najednou jsem byla ztracená. Žádný chemlon, žádné štípavé neforemné babičkovky. Ponožtičky jsou měkoučké, nekoušou a ty barvy! Kromě české vlny na ponožky od firmy Vlnap, se dá pořídit i spousta zahraničních specialit - příze ručně spřádané,  s kašmírem, s hedvábím, z merina, ručně barvené do nejúžasnějších odstínů. Taky se vyrábí příze, které vám samy od sebe vyrobí na ponožce barevné proužky a všelijaké vzory.

Pravda, chce to použít jehlice velikosti 2.5, nebo i tenčí, takže si při pletení připadáte jak pletací stroj, ale výsledek rozhodně stojí za to.

Po nějaké době zkoušení se mi zadařila i pata bez dírek a také špička vypadá normálně a nemá divný tvar gotického špičatého střevíce. Vzhledem k tomu, že návod na takové ponožky jsem zatím nenašla - zkombinovala jsem několik technik , přidám ho sem - chystám se nafotit jednotlivé kroky a nějak je srozumitelně vysvětlit, protože ono je pletení na pěti jehlicích vážně úplně jednoduché. Jen to chce přijít na ten princip.

A protože jsou ručně pletené ponožky tak úžasné a dokonalé, začala jsem je vyrábět na zakázku a kdo je jednou vyzkouší, potřebuje vždycky i druhé - protože ty první musíte občas hodit do pračky, že a to má pak člověk chodit bos?

Založila jsem internetový obchůdek, který můžete navštívit zde , Je v něm zatím jen málo zboží, ale jen co vydělám nějaký peníz, přidám další.

Náš byt se pomalu mění v dílnu a sklad vlny. Manžel to zatím trpělivě snáší - co by neudělal pro svou ženu nudící se na mateřské,  a má patnácti měsíční dcera si hraje s ostrými a špičatými věcmi. Život je krásný!